Nedávno jsem zaslechla názor jednoho člověka, že lidi si na Vánoce dávají drahé dárky, aby trumfli obdarovaného a mohli ukázat, že jsou na tom lépe, než obdarovaný. Že jsme vrazi kaprů a vánočních stromků (ačkoliv dotyčná si normálně dá guláš, biftek nebo řízek), pokrytci, kteří se k sobě celý rok chovají hnusně, abychom jeden den předstírali, že se máme rádi.
Nějak mi nedá se k tomu nevyjádřit.
Moje rodina nikdy nebyla dokonalá a ač se naši měli rádi, tak už v dětství Štědrý den nebyl zrovna dnem lásky a pohody. Moji rodiče nebyli dokonalí, neříkám, že svátky byly horor, ale ten klid a pohoda tam prostě nebyl. Protože se prostě stalo, že se naši před Štědrým dnem pohádali a pak spolu do štědrovečerní večeře buď moc nemluvili, nebo byli na sebe nepříjemní. Proto svátky byly stres a shon.
To ale neznamenalo, že se nemají rádi, nebo že nemají rádi nás.
Před 8 lety jsem zažila ty nejhorší Vánoce v životě, byly to přesně 3 měsíce potom, co taťka umřel. Kdo neztratil rodiče, tak nikdy nepochopí, jak to je strašné, když najednou ten člověk, kterého jste přes jeho chyby nade vše milovali, už není. Nikoho jiného nebudete milovat tak jako vy milujete rodiče a rodiče Vás. Ztratila jsem v životě hodně lidí, tety, strýce, babičky nebo dědečka. Ale ztrátě rodiče se nic nevyrovná.
A vy si tuhle strašnou skutečnost musíte připomínat každý den a nejvíce na ty Vánoce. Od té doby je mi už v podstatě jedno, jaký dárek dostanu, protože moje jediný přání už 8 let, je něco, co nikdy nemůžu dostat. A to je, aby na ty Vánoce byl ještě jednou se mnou můj táta.
Takže pro mě jsou každý Vánoce strašně těžký, stejně tak jako pro moji ségru a pro mou mámu, stejně tak pro mého přítele a jeho rodinu, když ztratil svého tatínka. A stejně tak pro všechny lidi, kteří ztratili někoho, koho milovali.
Ony ty Vánoce nejsou o dárcích, kapru a stromku, ale o tom, že chcete být s lidmi, které máte rádi, protože je máte rádi. Že i přes to, že se k sobě někdy nechováte hezky, se máte rádi a aspoň na ty Vánoce se snažíte být na sebe hodní, i když je to složité. Že si dárky dáváte, abyste darovali nějakou radost, radost druhému, abyste udělali něco pro druhého. Ale chápu, že někteří lidi, neví, co to je, pro někoho udělat něco hezkého nebo nezištného, jenom proto, že ho máte rádi.
Můžete trávit Vánoce s lidmi, protože chcete, nebo proto, abyste jim udělali radost, ale ne rozhodně, že musíte. Abyste se přetvařovali a zostudili obdarovaného lepším dárkem, než jste dostali.
Protože Vánoce jsou o tom, jaké si je uděláte a jaké si je udělat chcete. Protože jestli chcete udělat Vánoce hezké, tak je takové uděláte, pokud na to kašlete bez jakékoli snahy, tak hezké Vánoce mít nikdy nebudete. Ono nic není v životě samo do sebe a nic vám nespadne do klína.
On každý vztah s partnerem, rodiči a sourozenci je o tom, že se snažíte oba. Protože bez snahy, žádný vztah není a nikdy nebude. Ani ta láska není samozřejmost.
A Vánoce nejsou jen o tom snažení, ale jsou plné dřiny, kdy lidi pracují na těch vztazích a snaží se tomu druhému udělat krásné vánoce.
Ono ani naklidit a vyzdobit, upéct cukroví není zadarmo a stojí další snahu, jen aby si to lidi udělali hezký. Ale kdo tohle nezažil a sám nikdy nedělal, tak nedokáže pochopit, co Vánoce jsou a kolik fyzické a psychické námahy, ty vánoce stojí.
Vánoce jsou prostě o tom, že pro druhé děláte věci z lásky, prostě proto, že je máte rádi. Proto se snažíte, proto sháníte dárky, zdobíte stromek, pečete cukroví...
Protože chcete udělat krásné Vánoce druhým i sobě ♥
Pokud tohle někdo nezažil, tak to nikdy nemůže pochopit...
L.
